Miroslav Štrbák je legenda naší MMA scény. Má za sebou 30 zápasů. Naposledy se ukázal v kleci v souboji s Karolem Ryšavým, kterého porazil na body. Bez zajímavosti není ani to, že v roce 2014 dokázal porazit současného krále Oktagonu Davida Kozmu. V té době měl David Kozma na svém kontě vic zápasů, než Miro Štrbák. Celá MMA scéna ať už ze strany zápasníků, nebo ze strany fanoušků s napětím sledovala vývoj jeho největšího zápasu. Zápasu doslova a do písmene o život. Miro Štrbák tento svůj životní souboj vyhrál. Exlusivně pro MMA bez Masky si našel čas, aby o tomto svém životním zápase a i o dalších věcech něco pověděl.
Celý rozhovor najdeš >>> zde <<<<
Ahoj Miro, Zdravím tě, jak se momentálně cítíš?
Už momentálně mnohem lepší. Na víc věcí si už vzpomínám. Protože okamžitě po tom, co se mi to stalo, jsem si prakticky nic nepamatoval. Jde to pomaličku, ale jde to tím správným směrem.
To rádi slyšíme, že se to lepší.
Jak se to vlastně všechno stalo?
Byl jsem na wrestlingu v OFE. Po tom tréninku, když už jsem měl odtrénováno, jsem si chtěl oddychnout. Tak jsem si lehnul a najednou jsem byl doslova vypnutý. Tak nějak se to stalo.
Takže to nebyl nějaký volný pád, že by jsi omdlel, nebo něco podobného.
Ne, ne. Prostě jsem si šel oddychnout. Lehl jsem si a v podstatě jsem pak nevěděl o světě.
Chlapci z Gymu si mysleli že jsem tam zkrátka jen usnul, navíc tam ještě trénovali, tak mě tam nechali odpočívat. Nakonec si mě všimnul Igor Daniš, že tam ležím nějak dlouho, tak šel za mnou, snažil se mi nahmatat pulse a začal mě oživovat. Za to mu patří velký dík, společně s Tomášem Deákem se mě snažili oživit.
Přítelkyně: 15=20 minut ho oživovali ještě s Žigim, pak přijela sanitka a ještě ho oživovali dalších 20 minut v sanitce. Tam nám pak řekli, že je stabilizovaný a že ho budou převážet na Kramáre do nemocnice a ať se pak zeptáme tam.
Dokážeš si vzpomenout na ten pocit, že když ti něco zavolali, že je něco s Mirom špatně.
Tak co by se ti honilo hlavou, když mi z OFY zavolali, že mám okamžitě přijít. A pak vidíš jak tam v sanitnce nadskakuje, tak to ti moc na optimismu nepřidá. Ale zase jsem si říkala, leží v sanitce, tak mu snad dokážou pomoci. To si asi budou pamatovat všichni, co jsme byli u té sanitky. Dávali mu tam i injekce adrenalinu, dva dny byl v umělém spánku.
Míra: dávali mi sypačku. 🙂
Aby tě teď nesebrala antidopingová kontrola. Mám radost z toho, že je tam ta pozitivní energie. Ty utečeš hrobníkovi z lopaty a ty si stále nad věcí.
Tak já si nic nepamatuji. A co se nepamatuji to se nestalo. To teď používám všude. 🙂
Co ti vlastně diagnostikovali v nemocnici?
Přítelkyně: On měl už jeden takový kolabs.
Míra: Už mě takto jednou vyplo, tak jsem pak šel ke kardiologovi, který mi dal termín snad za měsíc na operaci. Ale já jsem takový, že buď hned, nebo nikdy. Protože kdo si bude pamatovat měsíc, že mám jít někde na operaci. Tak jsem pak normálně trénoval.
Budou ti teď zapisovat dvě TKO čka do sherdogu?
Doufám, že ne. Protože to by mě nasralo.
Tvůj zdravotní stav je stabilizovaný?
Ano, už je to lepší. I když mi doktor říkal, že ještě nemůžu trénovat. Nemůžu dělat moc velkou zátěž na tělo. Abych se moc nezadýchal. Ale snažím se aspoň každý den chodit na procházky. Prostě stále nějaký pohyb se snažím dělat. Už jsem chtěl i klikovat a dřepovat, ale přítelkyně mě do riti poslala.
S tím výpadkem paměti. Bylo to, že si nevěděl absolutně nic nepamatoval, ani přítelkyni, ani kde bydlíš?
Ano bylo to přesně tak. S přítelkyní jsem telefonoval každý den. Ale absolutně jsem si nepamatoval jak vypadá. Z hodně lidmi jsem takto telefonoval, ale vůbec jsem nevěděl, jak vypadají. Věděl jsem kdo to je, ale nevybavoval jsem si jejich obličej. Prostě takové problémy jsem měl.
Ale všichni se o mě starali.
Teď bych rád vyřídil všem Mirovým fanynkám že propásly svoji životní šanci.
Proč?
Protože kdyby přišli do nemocnice a řekli: Míro, ale já jsem tvoje žena.
Přítelkyně a brácha mi v podstatě vzali telefon. Aby mě nevovali cizí lidi. Respektive, abych se nezabýval tím, kdo mi volá a měl víc klid. Takže mi zařídili nový telefon.
Přítelkyně: Ono to bylo tak, že jsme se bavili s lékaři jestli je lepší mu nechat jeho starý mobil. Ti nám říkali, že v žádném případě. Tak jsme zařídili novou simku. Vždyť nevěděl ani zvednout telefon.
Míra: vždycky jsem volal sestřičku. A sestřička, co je co potřebujete a já jen zvednout ten telefon.
To ti muselo dost lidí takto volat.
Právěže díky té nové simce to opravdu byli jen ti nejbližší.
Říká se, že když se člověk dostane do takto složité situace většinou se ti přátelé nějakým způsobem vyseparují. Stalo se to i tebe takto?
Možná, že ano, ale přiznám se moc si nepamatuji ty, co byli před tím a po tomto zůstali mimo. Ty nejbližši jsem si nějakým způsobem pamatoval a ty které jsem si nepamatoval tak s těmi jsem se moc nepotkával. Zkrátka ti, co byli u mě, ti nejbližší i před tím, ty jsem si pamatoval.
Já když jsem se probudil jsem nevěděl ani že mám firmu, ani že mám auto. Jsem vyšel ven z nemocnice a byl jsem jak malý chlapec, co objevuje svět. Jsme šli městem a já wow to je krásné město tady jsem v životě nebyl. To každou chvíli někudy jdeme s příelkyní a já ji říkám. Tady jsem ještě nidky nebyl. A ona, ale vždyť tudy jsme už chodívali spolu.
Přítelkyně: Ale vždycky se pohádá. Šli jsme z nemocnice a já mu říkám hádej, které je tvoje auto. Tak se díval a viděl tam Alfu. A prý to jako fakt já mám tady to auto, wow?
Míra: A samozřejmě jsem se hrnul za volant. A tak je jasné, že řídit jsem v té době nemohl. Tak bráško nás odvezl.
Na druhou stránku tak jsi měl vlastně vánoce. Ženu jsi dostal, auto si dostal a ještě jsi pánko podnikatelos.
Míra: No nevím jestli druhé vánoce. Ale naprříklad eště jak jsem byl doma, tak jsem dostal takovou strašnou zimnici. a přítelkyně se o mě starala. Tak jsem si říkal, že si dám horkou vanu, ale jak jsem nevěděl jak zapnout vodu, tak jsem si napustil studenou vodu. Tak jsem si vlezl do studené vody. Pět minut jsem tam byl a říkam si jak je to možné, však mě to mělo zahřát a je mi při tom ještě větší zima.
Přítelkyně: Přišla jsem do koupelny a prý dal jsem si i pěnu. A já mu říkám, ale já nemám pěnu a ukazuje mi toto jsem si dal. A celá maska na vlasy vykydaná, kilová.
Míro sorry, ale to je jak kdyby jsi popisoval pravěkého člověka.
Míra: Šak to tak bylo. Všechno jsem si oblékal naopak. Ponožky, čepku všechno naopak.
Byl jsi už v gymu?
Tento týden tam chci jít.
Doufám, že né rovnou trénovat.
Ne, ne byl jsem si jen popovídat s trenérem Iljou.
Asi nemá cenu se bavit o zápasech. Teď je na prvním místě zdraví.
Je to tak. Čekám na operaci. Potřebují mi operovat cévu, protože se mi ucpává. A jakmile toto udělají a nebude se mi ucpávat, tak už budu moc začít trénovat. A doktor mi říká, že to asi nebude na vrcholový sport, ale uvidím jak se budu cítit. Ale hlavně doktor neví, že moje tréninky jsou těžší, jak můj zápas.
Takže uvidíme, jak to půjde.
No když budeš moci trénovat, tak zápasení je taková pohodka už.
Nechci aby se mi znovu stalo něco takového. Pak bych si už fakt nemusel pamatovat absolutně nic.
A co se týká těch sms, jak to je?
Já ty zprávy vidím, jen si prostě ještě nepamatuji písmenka. Ale je to paradox. Umím napsat zprávu. Jen ji neumím přečíst. Ale každý den se to zlepšuje.
Přítelkyně: Ale stovky si umí spočítat. 🙂
Jenom bych chtěl upozornit fanoušky, kteří ti píšou, že je lepší poslat hlasovku, než napsanou zprávu.
Tak, tak
Ještě, co bych chtěl zmínit vznikla na tebe nějaká sbírka. Jak k tomu došlo.
Bavili jsme se ať už s bráchou, s přítelkyní přemýšleli jsme o něčem takovém. Bavili jsme se s trenérkou, nebo i s manažerkou Ninou.
Nina tady proběhla a posílá srdíčko.
Přítelkyně: Nina je srdíčko sama o sobě. O vše se postarala ať už se to týkalo novinářů, zkrátka o všechno, co bylo třeba takže jí určitě patří velký dík. A hlavně na ní nezapomněl. Jí si pamatoval.
Míra: Nina se stará o mě vzorně. Mám ji rád.
Takže Ninu sis pamatoval a manželku ne?
Přítelkyně: to mu nedělej, prý manželka. Vždyť mi ho odvezou znovu 🙂 Ne, ne jenom přítelkyně.
K té sbírce. Chytlo se strašně moc lidí.
Míra: Nejvíc se to chytlo v čechách a hlavně skrz Gymy. Psali mi, že mě podpoří, že udělali sbírky v rámci Gymu. Za tu jejich podporu jsem velmi vděčný. Hodně si toho cením. Všem, co se na tom podíleli jak z Čech, tak i ze Slovenska. Hodně mi to pomohlo a určitě mi to hodně pomůže.
Ani zdravotní pojištění jsem neměl, takže ani z toho nic nebylo.
V době, kdy Míra Štrbák řešil životní pojištění. Pro případ úrazu, nemoci atd. Tak mu pojišťovna nabízela produkt, který vycházel přes 250 EUR měsíčně a to hlavně z toho důvodu, že se profesionálně věnuje MMA. Vzhledem k výši pojistky se rozhodl tento produkt nevyužít.
Zavoláme Attilkovi ten vybaví vše i zpětně. … Dělam si srandu samozřejmě.
Ale je to škoda. Ještě do toho ta tvoje firma. Ta funguje?
Jo, jo chlapci kolegové se starají.
Takže jeden ze způsobů jak tě podpořit je objednat si něco u tvojí firmy.
Určitě áno, děláme zimní zahrady, pergoly a takové věci. Chceme ještě dělat dveře a okna. Jen teď to trošku stálo. Protože to teď zůstalo jenom na mojem kolegovi.
Kontakt zde >>>>>> VOL MONT s.r.o <<<<<<<<<<<
Za chvilku je léto. A pergola se vždycky hodí.
Ano. Když staví nové baráky, tak jsou vždy bez pergoly.
Co nás nezabije to nás posílí. A všechno překonáš a vyjdeš z toho jedině silnější.
Chtěl by si zmínit ještě nějaké lidi, kromě přítelkyně, která je stále při tobě, ještě další lidi kteří ti pomáhají, pomáhali a třeba tě to i překvapilo.
No jasně. Bráška byl stále při mě. Janiško Hartl, co se postaral o všechno ohledně nemocnice. Velmi si ho za to vážím. Zikmund Kalina. Tonka s Peťom. Hodně lidí mi i psalo, a to je něco, co mě hodně podpořilo.
Nebyl jsi v šoku kolik lidí ti drží palce aby ses z toho dostal. Protože vím, že když jsme spolu před půl rokem dělali stream, tak si se necítil jako takto známá osobnost.
Vždycky jsem dával přitelkyni přečíst a už jí to pomalu nebavilo.
Jde trošku odhadnout kolik těch zpráv bylo.
Když to dáme dohromady tak skoro k deseti tisícům.
A určitě se chci omluvit všem, kterým přítelkyně nestihla odepsat.
Tady Jožo Štrbák dává komentář, že mu chodí 500 zpráv denně.
To je bráška.
To byl na bráchu extrémní nápor tady těch zpráv. Když lidi zjistili, že chodí za mnou. Tak v podstatě každý chtěl vědět jakékoliv informace o mě, když jsem byl na ARO. Přivázali mě, protože jsem jsem chtěl jít na tréninku. Stále mi nějaké sedativa museli dávat. Ptal jsem se Bereninky jestli tam byli podobní, co já. A mi říká ano, ale připoutaný k lůžku jsi byl jenom ty.
Přítelkyně: Byl v umělém spánku a říkali nám, že v pátek ráno ho začnou pomalu probouzet a bude to trvat tak tři, čtyři dny, než se probudí. V deset hodin v pátek nám volali, že už je vzhůru, tak asi tolik.
Originál Wolverine. 🙂
Míra: V onom světě jsem si musel promluvit o nějakých věcech. A šel jsme zpátky.
Dával jsem anketu na Tebe. Prý jsi změnil přítelkyni.
Míra: Ano, změnil jsem. S předchozí jsem se rozešel. Nijak ve zlém. A začal jsem trénovat s Berenikou.
Zaplatil sis osobního trenéra a ona to vzala doslova.
Přítelkyně: Zkrátka když miluješ svoji práci.
Míra: Teď to funguje tak, že brácha mě dával dohromady, protože je sportovní masér. A Berenika mě zas ničí na tréninkách.
Neskutečné množství zpráv podpory. Shodují se většinou v tom, aby si se co nejdříve dal dokupy.
A jedna taková trošku z jiného soudku: Jsi očkovaný?
Míra: Ano, jsem. Dvakrát. Ale v nemocnici jsem stejně covid chytil, ale takový, že jsem o něm ani nevěděl. Nic mi nebylo. Jen jsem musel, po tom, co jsem se probudil ležet na covid oddělení.
Přítelkyně: Byl tam naštěstí na tom covidovém oddělení jen pět dní. A pravděpodobně ta vakcinace mu ten průběh zmírnila tak, že ani nevěděl, že covid má.
Ptal jsem se taky z toho důvodu. Protože lidi jsou špekulanti a mohli by přjít s teorií, že Miro Štrbák byl na očkování a proto zkolaboval.
Ne, ten můj kolaps neměl nic společného s tím jestli jsem, nebo nejsem naočkovaný. Ten první jsem měl v době, kdy nikdo ani netušil, že nějaký covid tady bude. To srdce jsem měla takové od narození.
Přítelkyně: Možná kdyby jsi šel k tomu doktorovi tak by jsi to zjistil.
Přítelkyně: To nevadí, že neumí číst. Hlavně, že je pěkný.
Míra: Pracovat umím. Pít taky. Tak, co víc.
Ty jsi z východu?
Míra: Ne, ne já jsem ze středu Slovenska. Ale společníka mám z východu.
Máš něco na závěr?
Míra: Ano chystáme se na Oktagon do Prahy 26.2.22
Tak se můžete s Mírou odfotit.
Přítelkyně: Ale jenom fanoušci. Fanynky ne.
Míra: Já dostanu prý za každý like od fanynky facku 🙂
Tak fanoušci zadarmo. Fanynky fotku za 100 EUR.
Míra: Ne facku, za to, že mi dá like. Ale když já dám nějaký like, nějaké ženě.
Tak jak to bylo. Byl ten kolabs kvůli likům.
Míra: Nemůžu říct. Je tu Berenika 🙂
No měl jsem se trošku obavy z toho streamu. Ale vidím super energii.
Míra: A šak co. Nebudu tady vyplakávat, co se mi stalo strašného.
Máš nějaký vzkaz pro lidi?
Míra: Všem moc děkuji za podporu. Fakt mi to hodně dává.
Víš jak se říká, že od té doby, co jsou peníze tak se neděkuje.
Míra: Proč?
Nepůjdeš dělat Lajošovi překladatele do UFC?
Přítelkyně: S Gáborem půjde dělat rozhovor do televize.
Ty si musíš založit TikTok.
Míra: Co je TikTok?
Všechno vysvětlíme.
Rytmus tady pozdravuje.
Míra: Trénujeme spolu.
Přítelkyně: tady píše Rytmus, že prý ti půjčil 100 tis. EUR. Před tréninkem. Jestli si pamatuješ.
Míra: Už si nepamatuji. Víš kolik lidí zkoušelo takové věci na mě. A kamarádka si ze mě dělala srandu. Prý kdy se půjdeš podívat na svoji dceru. A já říkám. Co? Jakou dceru?
A nenapadlo vás ho odvézt někam do vesnice někam do slumu a říct mu tady bydlíme?
Přítelkyně: Nene. Stačí když si napustil tu studenou vanu. Ty jsi teda charakter.
A natáčet si ho při tom.
Přítelkyně: Já jsem ho měla natočit s tou maskou na hlavu, co si dal do vody.
Míra: Ale víš jaká zima mi tam byla?
No ty sis vzpomněl na to jak jsi dělal váhu. Jen jsi to neodhadl s tou teplotou vody.
Míra: tak, tak.
Rytmus se těší na trénink.
Už tu lítaj. Prý tu máš prachy. Drobné si nech.
Největší bomby jede Míra. V každém případě to muselo být docela těžké pro sportovce, který to drtí každý den a pak musí zůstat v klidu.
Míra: No když jsem byl doma a neuměl jsem se ani obléct. To ani netušiš, co se mi honilo v hlavě. Že ani jsem nevěděl jestli to zvládnu. Fakt těžké. Bez Bereniky bych nezvládl fakt nic. Jsme hráli pexeso a ani jedno zvíře jsem si nepamatoval.
Boha jeho. Ty to rozjedeš tak, že i slza by ukápla a pak to totálně zabiješ.
Přítelkyně: Karolko Ryšavý se ptá na Váš společný zápas.
Míra: Pamatuji si, že jsme měli zápas, ale nepamatuji si ten zápas jako takový.
Přítelkyně: a Karolko píše a pamatuješ jsi, že jsem vyhrál?
Míra: Nepamatuji se .. .. A vyhrál jsem, nebo prohrál?
Mira vyhrál tady je důkaz >>> zde <<<
Dám tomu 14 dní a zkotrolujeme tvůj progres. Ve čtení komentářů. A když nebudeš vědět tak Attilka ti to přečte. Míro smekám před Tebou.
Míra: .. jej ukázat jsi nám chtěl jak jsi ostříhaný? To kdo tě stříhal?
Sám. Šak je korona. Nejsou peníze. Šak jak říká Attilka. Jaké miloóny co to trepeš. Šak aj úver na tenisky som si zobral.
Jinak, co říkáš na Attilku na tenečníka?
Míra: Ani jsem nezaregistroval. Teď se dívám na papírový dům.
My o Attilkovi a Attilka je tady.
Míra: Když jsem byl poprvé na kempu a viděl jsem Attilku tak mě nejvíc motivoval právě on. Attilka a pak samozřejmě i Ilja.
Přítelkyně: První co bylo, když přišel domů tak si pustil dokument o Attilkovi na Netflixe a prý já jsem nasraný. Já potřebuji trénovat.
Míra: Velká brutalita
Líbilo se mi to jak je to udělané. Že to není ani dokument ani film. Fakt super. Pecka motivační film.
Takže Attilka tě namotivoval k trénnkům, tak teď tě namotivuje naučit se číst.
Díky za rozhovor.
Přítelkyně: Taky díky. Já si jdu dát víno.
Míra: Já si jdu dát tohle. Čistý kyslík. To mě dá vždy dohromady.
Drž se.
Míra: Díky za rozhovor. Mějte se.