V Čechách, ve stejné stáji, která zastupuje například Vasila Ducára, vyrůstá nová hvězda a naděje Česko – Slovenského boxu. Jeho jméno je Pavel Polakovič.
Je to boxer, který má na svém kontě 270 zápasů v olympijském boxu. Pouze v 50 z nich odcházel jako poražený. Druhým rokem boxuje za Patron boxing. Za tuto dobu zaznamenal dva velké úspěchy. Zisk a obhajobu pásu České unie profesionálních boxérů ve welterové váze. V prvním titulovém zápase porazil Josefa Zahradníka. V obhajobě pak Erika Agateljana. Výsledná bilance v jeho kariéře profesionálního boxera zaznamenaná na boxrec.com je krásných 9:0. Nicméně jeho cesta k tomuto scóre nebyla vůbec přímočará a rozhodně né jednoduchá. .
S boxem je spojen už od svých 4 let, kdy doprovázel do gymu svého tátu. V té době se úplně nejednalo o tréninky v pravém slova smyslu. Spíš o takové oťukávání prosttředí, “bouchání” do pytle a další hry pro 4 letého caparta. Jeho táta nebyl ten z rodičů, který by si chtěl na svém dítěti plnit své neuskutečněné sny. Nutno podotkout, že jméno jeho otce i děda je ve světě boxu velmi dobře známé.
Když mu bylo 6 let jeho otec rodinu opustil a vrátil se k nim až někdy v jeho 14 letech.
A i když je následně opět opustil, dokázali, v současné době, najít společnou řeč a veškeré věci, které mohli v minulosti budit na jedné, nebo na druhé straně zlou krev, si vyříkali.
Od šesti do dvanácti zkoušel různé sporty, aby se ve 12 letech začal naplno věnovat jedinému sportu – boxu.
V době své puberty přičuchnul k partě, která ho stahovala pryč od sportu. A přestože dokázal tehdy, i za těchto podmínek, získat druhé místo, na první místo v republice, ten pověstný kousíček chyběl. V jednom ze svých rozhovorů zmiňoval, že za to mohla parta a především lehké i tvrdé drogy. Nakonec to skončilo dvouletou pauzou. Sen nominovat se na Olympiádu, nebo stát se profesionálním boxerem, se v dýmu trávy lehce rozplynul.
Našel si přítelkyni, narodil se jim syn. Přestal s tvrdými drogami. Bohužel trávy se zbavit tak rychle nedokázal.
Šok nastal, když v průběhu roku měl 3 epileptické záchvaty. Verdikt doktorů byl zdrcující: “na vrcholový box zapomeňte.” Tohle byl bod, kdy se to v Pavlu Polakovičovi zlomilo v dobrém slova smyslu. Asi tento pád na zem musel přijít. Přestal kouřit trávu a začal zpět budovat svojí kariéru. Oprášil staré sny. S novou stájí Patron Boxing najednou vše dávalo nový smysl. Ale už v seniorské kategorii. Původní plán bylo nominovat se na Olympiádu. To nevyšlo. Přešel k profi boxu, kde jak už jsme psali výše, má skóre 9:0, z toho 5x ukončil zápas KO/TKO.
Sám říká, že profesionální box je mnohem tvrdší sport. Údery jsou cítit mnohem více. A je celkem jedno jestli je to dáno jiným vybavením, nebo větší “tvrdostí” soupeřů.
V současné době se hodně řeší trash talk. Trochu toho trash talku proběhlo i před zápasem s Erikem Agateljanem. Sám Pavel Polakovič trash talk příliš nevyhledává. Ale šou, kde je středem pozorností, hlavně tu v ringu, si rád užívá. Vyhovuje mu pokud se pozornost publika ubírá jeho směrem. Stejně tak mu vyhovyjí zápasy, kdy si soupeře dokáže dostatečně načíst a následně ztrestat jeho chyby. Věří tomu, že ve své váze dokáže porazit kohokoliv.
Když byl ještě dítě moc neřešil před tréninkem to, že je rom. Na trénincích si byli všichni rovni. Zadostiučiněním pro něj bylo, když lidi, kteří se mu posmívali, že je rom, mu tleskali, po té, co vyhrál těžký zápas. Více než tento druh posměšků, ho v jeho mládí trápily příliš vysoká očekávání okolí. Máš tátu slavného boxera, tak musíš být minimálně tak dobrý jako on. Pro kluka procházejícího pubertou nic jednoduchého. Možná proto v tom čase vyhrála parta.
Po návratu s jeho nejdelší pauzy mu hodně pomáhala známá, která pro něj, v té době, zastávala roli mentálního kouče. Ze začátku nezištně, bezúplatně. Postupem času, ale peníze za své služby začala požadovat. Nicméně její pomoc přinášela ovoce. S trávou úplně přestal a začal vyhrávat. Je důležité podotknout, že bez rodiné pohody a podpory by tento sport nemohl dělat. Podpora rodiny, které se mu dostává, je něco, čeho si Pavel Polakovič velmi cení.
Cíle má stanovené vysoko.
Ale ten největší cíl je vždy jeden: porazit toho dalšího soupeře.
Postupem času se dopracovat k Evropskému titulu, pak ke světovému. Ale vše postupně, zkrátka krok za krokem. Mometálně přemýšli nad zahraničními kempy. Sice má v Olomouci vlastní gym, kde se připravuje a který provozuje třetím rokem. Ale pokud chce být člověk nejlepší, musí se připravovat s těmi nejlepšími. V čechách pak spolupracuje se Spejbl gymem a nejlepším laperem v čechách a na slovensku Mikym Vančurou. Momentálně i díky skvělému teamu, který kolem sebe má je jeho skóre v profesinálním boxu takové jaké je. Čísla 9:0 a titul ve weltru, mluví za vše.
Stále se drží hesla:
“Pokud máš talent, neznamená to, že nemusíš makat, právě naopak – musíš makat dvakrát tolik.”
Pavel Polakovič zabojuje na domácí půdě v Olomouci v Hale UPOL o pás WBC CISBB Super Light (vacant) 21.4.2023.
