Hostem německého livestreamu MMA OHNE MASKE byl 16.1.2022 Amir Taremizad. Trenér MMA působící v Německu. Mezi jeho svěřence patří například Arda Adas, nebo českým fanouškům dobře známý Rafael Kratos Xavier, kterého čeká zápas s Milošem Petráškem v Šamoríně.
Celý rozhovor ke shlédnutí >> zde << v němčině.
Vzhled Amira a jmémo napovídá, že Amir bude mít jiné kořeny než v Německu. První otázka proto musela automaticky mířit na to jak se vlastně stalo, že se stal uznávaným trenérem v Německu.
“Vyrůstal jsem a žiji v Berlíně. Dělám to, co miluji a to jsou bojové umění. Dělám to od malička a snažím se předat svoje zkušenosti mým svěřencům. Do Německa jsem se dostal tak, že se sem přistěhovali moji rodiče, když mi bylo 6 let. Narodil jsem se v Iránu, jsem Kurd. Chvilku na to jsme se vrátili, kvůli rodině, zpět do Iráku. Byl to celkem divoký život. Asi nikdo, kdo to nezažil si to neumí představit. Ty dva světy jsou natolik odlišné. Kultura, zvyky, prostředí, jazyk, prostě všechno. V hlavě malého dítěte to dokáže udělat pěkný guláš. Naštěstí se moji rodiče rozhodli, když mi bylo 11 let, natrvalo zůstat v Německu. A od té doby je ze mě Berlíňan.
K bojovým sportům jsem se dostal na škole. Byl jsem takové bezproblémové dítě. Klidné, co nedělalo nikde žádné vylomeniny. Škola mě bavila. A stejně tak mě bavil i sport. Vyzkoušel jsem snad všechno možné sporty během školy. Ale nejvíce mě chytlo karate. Vzpomínám si, že jsme měli ve škole jednoho chlapce, byl o 2 roky starší a 2 hlavy vyšší. Navíc to byl takový tyran. Jednou jsme na sebe natrefili na dvoře školy, kde jsem od něj schytal svoji první ránu do nosu. Nereagoval jsem. Byl jsem v šoku. Když jsem přišel domů řekl jsem otci, že už se nikdy nenechám uhodit. A víceméně tak to všechno nějak začalo. Karate, Judo, Takewondo. Všechny tyto sporty by jsem doporučil rodičům, aby se jim věnovali jejich děti. Jako dobrý základ pro sebeobranu.
Z dnešního pohledu mě mrzí, že se z bojových sportů vytrácí ten tradiční respekt. Úcta k soupeři. K tomu, že někdo něco umí a dokáže to v souboji ukázat. Bojová umění zde jsou stovky let. To co se mění je bohužel respekt ke sportu a svému soupeři. Ten se tak nějak vytrácí. A dle mého názoru je to chyba. Podle mě je důležité, aby jsme lidem ukázali, že jsme profesionální sportovci, kteří se připravují na zápas a né vymlácené hlavy, kteří se jdou pobít.”
MMA souboj má svá jasná pravidla. A i když to na první pohled vypadá, že je vše dovoleno, není tomu tak. Je spousta úderů, pák, které jsou zakázány, stejně jako místa kam zápasník nesmí vést úder. A zápasník si musí v každé vteřině zápasu, tyto omezení uvědomovat. Musí vědět, že pokud soupeř je na třech místech na zemi, nemůže dát kop na hlavu, stejně tak nemůže v jakékoliv fázi zápasu vést údery na temeno hlavy atd. Pokud by tyto pravidla chyběla, nebyl by to zápas, ale sprostá rvačka.
“Mám staršího bratra, takže tam moc nebyl prostor přestat s bojovými sporty. Dokázal mě u nich udržet. Jsem mu za to vděčný. Všude mě bral s sebou, což se mi líbilo. Pokud by jsem v něm neměl takovou oporu, asi by jsem to v bojových sportech nedotáhl tak daleko. Začal jsem s prvními kickboxerskými zápasy, pak box mezi amatéry. Šlo to celkem rychle až jsem se dostal k tomu, co prostě miluji a to je Thajský box. V tom jsem nakonec měl více zápasů jak v klasické K-1. Neviděl jsem ale prostor kam se dál posunout. Chtěl jsem být nejlepší na světě. A to vám pak přijde v tomto ohledu Německo malé. Proto jsem se rozhodl vycestovat. Pokud se řekne Thajský box máte v podstatě jen dvě možnosti. Thajsko, nebo Holandsko. Byl jsem sice na pár kempech v Holandsku v gyme kde trénoval například i Bonjasky ( Remy Bonjasky – několika násobný světový šampion v K-1), ale nakonec jsem se rozhodl pro Thajsko. A v roce 2003 vycestoval s jedním kolegou. Chtěl jsem se naučit Muay Thai. Vsadil jsem vše na jednu kartu. Doma jsem nechal vše tak jak bylo a vycestoval do Thajska. Tvrdě jsme tam makali, všechno šlo podle plánu, zápasili a vyhrávali. Bohužel pak přišli zranění. Občas to byly takové zvláštní zranění, které s tím sportem nesouviseli. Donutili mě vrátit se zpět do Berlína. Jenže tam jsem vydržel jen chvilku. Pořád jsem si říkal, co tu vlastně dělám. Takto se nedá zlepšovat. Nebo možná dá, ale trvá to mnohem déle. Vrátil jsem se do Thajska, do severní části. Chtěl jsem se soustředit čistě jenom na tréninky , proto ten server. A měl jsem tam jednou sparing s nejlepším borcem z toho gymu. Celou dobu jsem dominoval a tlačil. Pak jsem si řekl, že trošku zvolním a 30s před koncem kola jsem dostal úder na spodek, oblast žeber. Po sparingu jsme pokecali, poděkoval jsem mu za sparing a šel domů. Už v gymu jsem cítil bolesti. Později se ukázalo, že mi tím posledním úderem zlomil 2 žebra a pro mě to byl bohužel lístek zpět do Berlína. Zase. Jediné, co jsem chtěl bylo bojovat a zlepšovat se v tom. Ale osud mi v tomhle směru nepřál. Zkrátka nějaká vyšší moc, která mě nechtěla nechat dělat to, co miluji. V Německu jsem se dával dohromady několik měsíců. Když jsem byl fit koupil jsem si lístek směr Thajsko. Opravdu jsem chtěl být nejlepší na světě. Na potřetí to už všechno klapalo mnohem lépe. Tréninky, sparingy, zápasy. Jako kdyby jsem zlomil kletbu. Dostal jsem se tak daleko, že jsem zápasil i na mezinárodním turnaji v Dubaji, nebo v Kanadě. Ale největší zážitek byl zápasit na Lumpini stadioně při oslavě narozenin Krále v Thajsku. To byl pro mě osobně vrchol. Měl jsem pak ještě pár zápasů v Japonsku. Ale přišlo opět zranění ruky, které ukončilo moji kariéru. Nedalo se s tím už zápasit. Po návratu zpátky jsem byl zklamaný a úplně jsem se odstřihnul od bojových sportů. Vydržel jsem to tři roky. Pak mě oslovil kamarád, jestli nechci dělat u nich v gyme trenéra postoje. Nemusím říkat, že mě moc dlouho přesvědčovat nemusel. Výsledkem bylo to, že jsme spolu vybudovali gym a zápasníky na profesionální úrovni. Mezi naše svěřence patří zápasníci jako Arda Adas, Rafael Xavier, nebo Niko Samsonidze o kterém určitě bude ještě ve světě slyšet. “
Můžeš nám objasnit, co je to Projektion Sayyatosport?
“Sayyato sport je management, který se stará o bojovníky. Zařizujeme pro ně všechny potřebné věci, co jsou nutné k tomu, aby se mohli soustředit čistě na tréninky a zápasy. Naše úloha je postarat se o to, aby je nic nerozptylovalo a mohli se 100% soustředit jen čistě na svůj výkon. Snažím se tímto způsobem pomoci zápasníkům v jejich cestě za úspěchem. Je to něco, co mi hrozně chybělo v mých začátcích. Kdyby tehdy existovala taková agentura, co by mi udávala směr, nemusel bych se tolikrát spálit. Nechci aby se spálili stejným, nebo podobným způsobem. Proto se snažím tyto zkušenosti předat aspoň touto formou. Jinak Sayyato Sport rozšiřuje svoje portfolio a otvíráme nový gym. Bude přístupný jen profesionálním sportovcům na dopilování přípravy. Budou se zde moci připravovat zápasníci z různých koutů světa. Je to těch posledních 10% přípravy před zápasem, které jim chceme nabídnout. Je to menší gym, ale se vším všudy. Sayyato Gym. Sayyato Sport pak poskytuje bojovníkům vše od gymu, přes stravování, regenraci, management. Prostě vše pod jednou střechou.”
MMA je v Čechách velmi populární. Jak je to s popuparitou tohoto sportu v Německu?
“Tady vidím neskutečný rozdíl. Sleduji vývoj v Polsku od založení KSW a předvším na Slovensku a Čechách a je opravdu až neskutečné, co se organizaci Oktagon povedlo vybudovat v krajině, která má 10 milionů obyvatel. Dokážou vyprodat haly, které mají 10-20 tis míst. To je prostě sen. Lidi u vás ten sport přijmuli, což je hodně daleko tomu jak je to u nás v Německu. U nás mi to přijde pořád ještě takové v plenkách. Mě se hrozně líbí jak to Ondra Novotný s Palem Nerudou táhnou dopředu. A říkám si proč, když se to povedlo u vás. Proč by to nemohlo jít i u nás. Musíme trošku dát stranou ega a vybudovat něco velkolepého. “
Co si myslíš, že by popularizaci tohoto sportu v Německu nejvíc pomohlo?
“Ideální je to ukázat lidem skrz televizi, ideálně tu veřejnoprávní, stream. Nestačí udělat galavačer, který vidí jen diváci, co si koupí lístek. Dále ukázat lidem co stojí za přípravou, že to není o tom jít jednou za týden do fitka. Trošku víc přiblížit zápasníky lidem, ukázat jim, že to nejsou žádné vymydlené palice, kteří si jdou pro peníze za to, že si v kleci navzájem ublíží. Ale, že jsou to sportovci, kteří si jdou poměřit své schopnosti a dovednosti. Tady v Německu se toho musí změnit opravdu hodně. Například se zde nesmí vysílat před desátou večer v televizi nic, kde jsou kopy a údery na hlavu. Věřím, že se to změní a pořádně to tady rozjedeme. “
Co říkáš na to, že na Slovensku vznikla nová organizace RFA?
“Ano, zaregistroval jsem to. Dělám managera zápasníkům, takže mě tato informace nemohla uniknout. Pokud mají pevné cíle a výdrž, uvidí po určitém čase všechny problémy se kterými se organizátoři potýkají pravidelně. Pokud je tu uvidíme za 2,3 až 5 roků, tak to zvládli a etablovali se. Neznám jejich plány, nemám absolutně představu o tom jaký mají rozpočet. Jen jsem slyšel, že získaly nějaké zápasníky, kteří si před tím udělali jméno v Oktagonu. Podle mě je Oktagon velmi stabilní organizace a je vidět, že to opravdu budují na pevných základech. Drží slovo. V mých očích se dá říct, že Oktagon vidím jako odrazový můstek pro zápasníky do světa. (Bellator, UFC). Co se týká RFA mám dojem, že ti bojovníci nepochopili, co je loajalita. Jenom proto, že dostane o trochu víc peněz, jde bojovat jinam. Vždyť ani neví kdo za tou organizací stojí, jaké turnaje dokážou uspořádat. Je tam příliš velké riziko pro zápasníky, že tím přestupem udělají chybu. Přitom nejde jen o peníze, ale i o to jakým způsobem dokáže organizace poskytnout bojovníkům zázemí. A v tomhle směru je Oktagon pojem na evropské scéně. Konkurence je dobrá, oživí trh. Ale RFA za konkurenci Oktagonu aktuálně nepovažuji. A rozhodně si nemyslím, že by to Oktagon nějakým způsobem mohlo poškodit.”
Jen k tomu dopňujeme, že například GCF má za sebou více než 60 turnajů a přesto nedosáhlo takového ohlasu a hypu jako Oktagon.
Můžeš prozradit co připravuješ ty a na co se můžeme těšit?
“Asi před rokem jsem založil organizaci Super League MMA. Mojím cílem je vybudovat velkou organizaci světových rozměrů. Minulý rok jsme uspořádali dva turnaje a ten druhý byl dokonce vysílaný přes oktagon.tv. Na tomto turnaji startoval v jednom z hlavních zápasů i Ronald Paradaiser. Měl tam startovat i Arda Adas proti bývalému zápasníku UFC. Ale bohužel se zranil. Ronald měl jeden z hlavních zápasů na tom turnaji, předvedl super výkon a já věřím, že se jednou dočkáme odvety Adas vs Paradaiser. Arda Adas v jejich posledním zápase neukázal, co v něm je. Rony je super zápasník a s Ardom si po zápase projevili vzájemný respekt a rozuměli si. Jsem přesvědčený, že Rony vnímá zápasy a boj úplně stejně jako Arda.
Dále nás čeká zápas v Březnu v Šamoríně. Kde se Xavier utká s Milošem Petráškem. Což je u diváků velmi oblíbený zápasník. Super bojovník a velký sympaťák. Ale my budeme připravení. Dolaďujeme určité nedostatky i u nás v gymu a samozřejmě si věříme. Jdeme do boje a ať vyhraje ten lepší. Ale my nic nepodceníme a jedeme do Šamorína vyhrát. “
Když říkáš, že si jedete pro vítezství, myslíš, že poté přijde nabídka na titulový zápas?
“Určitě ano. Máme sérii výher, dobré výkony. Xavier na sobě maká. Stále se zdokonaluje a určitě titulový zápas je další logický krok. Ale teď je před námi zápas s Milošem Petráškem a ten rozhodně nepodceňujeme a makáme naplno. Co ještě můžu prozradit, že Ardu Adase uvidíme ještě v první čtvrtině roku na turnaji Oktagonu. Takže se máte na co těšit.
Ještě se musím jednou vrátit k Oktagonu. Co na ni říkáš, jako na organizaci?
Oktagon je super organizace. Jednoznačně jedna z nejlepších v evropě. Rostou neskutečně rychle a to, co dokázali za posledních 5 let, je prostě, no kloubouk dolů. Samozřejmě je tu ještě KSW. Ale ten vývoj Oktagonu v posledních letech, to jim nikdo nemůže upřít. Starají se skvěle o svoje zápasníky, mají velmi profesionální team v pozadí. Drží slovo, dělají neskutečné proma pro zápasníky i pro ty z ciziny. Snaží se své zápasníky vybudovat, plní haly navštěvníky. To je zkrátka všechno až neuvěřitelné. Oceňuji i přístup organizace k zápasníkům z ciziny. Nedělají rozdíl mezi domácím zápasníkem a cizincem. Což ve většině organizací není. V ostatních organizacích je většinou cítit, že domácí zápasníci mají výhody. Tady to je fakt jiné, ty podmínky pro zahraniční zápasníky jsou rovnocené s podmínkami například pro naše zápasníky. Stačí se podívat na Jungwirtha, prohrál sice 3 zápasy v rámci organizace, ale stále ho drží, promují a lidi ho zbožňují. Je to neskutečné, ale faktem je, že je v Česku a na Slovensku populárnější než u nás doma v německu. Tomu se zkrátka těžko věří, ale je to tak.
Je pravda, že Oktagon plánuje turnaj i v Německu?
To je ještě v jednání, uvidíme co bude. Ale v každém případě se v rámci Oktagonu představí ještě jeden až dva bojovníci v blízké době. Máme v týmu opravdu hodně dobrých zápasníků.
Děkujeme za rozhovor a tvůj čas. Chtěl by jsi něco vzkázat fanouškům?
Taky děkuji za rozhovor a taky za to, že děláte to, co děláte. Děkuji všem trenérům, manažerům a věřím, že pokud potáhneme v Německu za jeden provaz, tak dokážeme to, co je u vás dnes realitou.